Tolerováním a přijímáním vlny nelegálních imigrantů zabíjíme syrské děti.

V případě humanitární katastrofy, která nastala v případě uprchlíků před ISIS v uprchlických táborech, hrají hlavní roli peníze. Je to smutné, ale je to tak. Peníze mají cenu života. Mnoha životů.

Kolik stojí udržet při životě jednoho syrského sirotka?Kolik denně jich zemře hlady, zimou, nebo následkem nedostatečné zdravotní péče v utečeneckém táboře v Turecku, Iráku, Libanonu nebo v Jordánsku? Kolik jich je denně zneužito, protože je nikdo neopatruje, kolik jich denně unesou aby je prodali pedofilním sítím? Kolik sirotků v těchto táborech trpí špatným zacházením, nedostatkem lidské lásky a citovou deprivací?

A teď z druhé strany problému. Kolik stojí péče o jednoho nelegálního imigranta v EU?

Proč máme platit těmto imigrantům jazykové kurzy, tlumočníky, právníky, lékařskou péči, rekvalifikace, živit je po dobu posuzování žádosti o azyl, shánět ubytování po jednom, aby nějaký imigrant z nespokojenosti nezapálil penzion, dostatečně rychlé WiFi připojení, halal stravu, neomezené množství teplé vody, aby se mohli desítky minut koupat, satelitní TV, aby mohli koukat na "své" programy, značkové oblečení a obuv, dopravu taxíky, aby je neuráželo cestování MHD s bezvěrci a psy, kapesné, příspěvky na vybavení bytu při vstupu do integračního procesu apod...?

Přitom jsou to z více než 83 % jiní imigranti, než váleční uprchlíci. Ale i ti, kteří jsou uprchlíky mohli uprchnout do nějakého z táborů v okolních státech.

V našem azylovém zákonu ( 325/1999 Sb.) je stanoveno, že má nárok na azyl ten, kdo dle

§ 12

písmena   b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. doplňkovou ochranu 

Což znamená, že i uprchlík před ISIS - pronásledování z náboženských důvodů

nebo, na doplňkovou ochranu má nárok ten, kdo podle

 § 14a

odstavce (1) Doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

 a odstavce (2) Za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje

...písmeno c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu...

Což znamená, že i uprchlík  před válečným konfliktem s ISIS.

Ovšem tato ustanovení jsou limitována

  § 16 

odstavce  (1) Žádost o udělení mezinárodní ochrany se zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel

...písmeno  d) přichází ze státu, který Česká republika považuje za třetí bezpečnou zemi nebo bezpečnou zemi původu, nebude-li prokázáno, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze,

a písmeno e) má více než 1 státní občanství a nevyužil ochrany některého ze států, jehož státní občanství má, pokud neprokáže, že z důvodů uvedených v § 12 nebo 14a této ochrany využít nemohl,

S přihlédnutím k

 § 2

odstavci  (10) Za pronásledování nebo vážnou újmu se nepovažuje, vztahuje-li se obava cizince z pronásledování nebo vážné újmy pouze na část území státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, státu jeho posledního trvalého bydliště a může-li cizinec bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu, do ní vstoupit a v ní se usadit, a pokud s přihlédnutím k situaci v této části státu a k jeho osobní situaci v této části státu

Což je podle mě případ Sýrie a Iráku. Na části území je konflikt a jinde jsou bezpečné části území a v nich utečenecké tábory. A také šli přes bezpečnou třetí zemi, kde mohli zůstat. Turecko, Jordánsko, Izrael, Libanon či Irák.

Když odmyslím ekonomické migranty, což je jiná kapitola, tak musím konstatovat, že na udělení azylu, či doplňkové ochrany nemá v ČR nárok skoro žádný z těch, co doopravdy prchají před konfliktem v Sýrii. Nevím jak je to v italském, řeckém, či španělském právu, ale mělo by to tam být obdobné, takže by neměli mít nárok ani jinde v EU. To, že dostávají nějaký druh mezinárodně právní ochrany v masovém měřítku, je podle mě špatně a znemožňuje zemím EU efektivně pomáhat opravdu potřebným.

Když nacpeme dejme tomu milión Kč do vydržování dvou (!) pochybných imigrantů za rok v EU, tak bychom za ten samý milión zajistili péči o téměř 60 uprchlíků v Iráku.

Při vědomí, že sebral šanci na přežití třiceti uprchlíkům v táborech, bych nemilosrdně každého ilegálního a zvlášť ekonomického  imigranta , okamžitě vyexpedoval kamkoliv na světě a sebral mu cokoliv vlastní, mimo oblečení, abych pokryl náklady na dopravu.

Podle mého mínění by měly organizace organizované EU, v těchto táborech, vytipovat lidi, kteří se ani po ukončení konfliktu nemají šanci vrátit do svých původních domovů, protože by jim tam hrozilo pronásledování, tj. křesťany, židy, atheisty, vyznavače jiných vyznání, než islámu, sekularisty apod... Takové bychom měli přijímat do EU!

Další a nejdůležitější kategorií, jsou váleční sirotci. Podle mě by EU měla vytvořit adopční program takových dětí do zemí EU. Masivně podporovaný a propagovaný.  Tyto děti dnes a denně  bojují o život a umírají , jsou tou nejohroženější skupinou. Včera (1.6.2015) zemřel sir Nicholas Winton. Mohli bychom uctít jeho památku tím, že budeme alespoň částečně kráčet v jeho stopách a tyto adopce všemožně podpoříme.

Já jsem rozhodnut, pokud to půjde, adoptovat nějakého syrského válečného sirotka. Už jsem v tomto smyslu kontaktoval UNICEF, bohužel se mi ještě neozvali, i když jsem tak učinil již před více, než měsícem. Sám mám čtyři děti, dvě už jsou dospělé a samostatné. Jedno dítě navíc myslím zvládneme, byť péče o něj bude jistě mnohem náročnější vzhledem k tomu, co ty děti prožili a v jakém jsou fyzickém a psychickém stavu. Přidejte se i Vy. Děkuji za pozornost.

Dovětek: Když sem zjišťoval, jak bychom mohli adoptovat - osvojit nějakého Syrského sirotka, tak sem s hrůzou zjistil, že je to legálně téměř nemožné. Nejprve se musí nezvratně prokázat, že je děcko sirotek. V chaosu, který tam panuje je to špatně prokazatelné, takže to v mnoha případech nejde prokázat. Dále dítě nesmí mít širší rodinu, nebo se ho musí vzdát a souhlasit s adopcí - osvojením. To je nepravděpodobné, protože v jejich kultuře je i širší rodina brána jako blízká z našeho pohledu. Takže zbývají děti bez rodičů i širší rodiny. Když se nějakým zázrakem prokáže, že dítě nemá ani jedno, ani druhé, tak musíte získat povolení státu, jehož je příslušníkem. Pokud tento stát souhlasí s osvojením, musíte si tam u nich požádat o osvojení a to i s formalitami a zkoumáním způsobilosti apod. trvá několik měsíců, kdy tam jakožto žadatel musíte být fyzicky přítomen, což je pro většinu lidí tak finančně a časově náročné, že je to prakticky nemožné.

Další možností je, že by se Sýrie stala signatářem Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení z 29. 5. 1993 a tyto děti nabidla k mezinárodnímu osvojení. Pak by to u nás spadalo do působnosti Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí a cesta k osvojení by byla schůdná.

Nechali sme se zapsat do seznamu dobrovolníků fondu Generace 21 s tím, že kdyby chtěli nějací rodiče poslat do bezpečí své dítě, tak ho přijmeme pod naší střechu a budeme o něj pečovat do doby, než se k nim bude moci navrátit. www.gen21.cz